Do českých kin vstoupí v září díky distribuční společnosti Balkanfilm snímek Falsifikátor, ve kterém jste ztvárnil hlavní roli. Můžete českým divákům přiblížit postavu, kterou v něm hrajete, a krátce představit film?
Postava Andjelka, kterou hraji ve filmu Falsifikátor, je inspirovaná příběhem mého otce Nedjelka Staniće, který v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století vystavil asi 1700 potvrzení o dokončení základní školy lidem, kteří ji nikdy nedodělali. Tato potvrzení potřebovali, aby si udrželi práci (většinou se jednalo o fyzickou práci), kterou měli, nebo získali zaměstnání, což podle nových zákonů nebylo bez základního vzdělání možné. Pokusil jsem se nějakým způsobem společně s režisérem Goranem Markovićem oživit své vzpomínky na "nejlepšího člověka v celé Jugoslávii" (to je citát z filmu).

Kromě toho, že jste si ve filmu zahrál hlavní roli, tak jste film také produkoval a spolupracoval jste na scénáři. U filmu jste tak byl od samého počátku a na jeho výslednou podobu jste měl společně s režisérem Goranem Markovićem rozhodující vliv. Jak vznikal film Falsifikátor?
Společně se svým mladším bratrem Bogdanem (který spolu se mnou produkoval film a objevuje se na jeho začátku jako člověk, který nastraží bombu v kině) jsme přemýšleli o tom, že natočíme film "Vesnický učitel" o našem otci. Já ho měl režírovat a on hrát našeho otce. Vyprávěl jsem ten příběh režisérovi Goranovi Markovićovi, se kterým jsem právě dokončil film Turné. Navrhl mi tehdy, abych mu ten příběh přenechal. Zeptal jsem se bratra, jestli s tím souhlasí a Bogdan řekl: "Pokud to bude Goran režírovat, tak ty to musíš hrát." Goranovi jsme dali práva a on navrhl, abych místo bratra, který není herec, hrál hlavní postavu já. Pověděl jsem mu, že přesně toto řekl už před ním můj bratr, a tak jsme se domluvili...

Goran Marković se pro jeden český filmový magazín vyjádřil, že tímto filmem chtěl poukázat na hlavní důvody, které vedly k postupnému rozpadu Jugoslávie (Andjelkovi spoluvězni jsou vlastně metaforou pro síly, které rozvrátily Jugoslávii). Jaká byla vaše hlavní motivace k tomu, že jste se s Goranem Markovićem pustil do složitého procesu natáčení tohoto filmu?
Můj otec byl idealista, který věřil v socialismus, věřil straně i soudruhu Titovi (Josipu Brozovi, feudálními diktátorovi). Věřil, že "malé anomálie" samosprávného socialismu může napravit osobní iniciativou, i když při tom musí trochu obejít zákon. Přestože byl dvakrát uvězněn a vězení v něm zanechalo hluboké stopy, byl plný optimizmu a víry v pokrok. Věřil, že každé dítě, které přijde do školy, si zaslouží známky, které jej posunou do vyššího ročníku a každý člověk má právo na práci.

Film Falsifikátor má mnoho vrstev. Pod rouškou úsměvné komedie se skrývá poměrně složitý rébus. Máte pro diváky nějakou radu, která by jim ho pomohla správně rozluštit?
Je zřejmé, že ten skvělý humanistický socialismus, ten velký všemi milovaný vůdce, ta společnost, která byla pro země žijící v reálném socialismu nedostižným ideálem, byla jen iluze - falsifikát skutečného, opravdového života. Konfrontace s pravdou pak způsobila v devadesátých letech v Jugoslávii velkou krvavou válku.

Hrál jste již v Markovičově předešlém filmu Turné. U Falsifikátora jste byl kromě herce i producentem. Jaký to mělo vliv na vaši spolupráci?
Od té doby, co jsme se v roce 2006 profesionálně potkali při práci na jednom divadelním představení, až do dnešních dnů, je naše spolupráce nezměněná a nepřetržitá. Realizovali jsme několik filmů a divadelních představení, několikrát jsme neuspěli, několik dalších připravujeme. Setkání s ním hodně posunulo moji kariéru i život. S ním jsem vstoupil do světa produkce i filmu.

Film Falsifikátor měl premiéru již v roce 2013. Diváci v České republice jej mohli vidět v kinech nejprve v roce 2014 v rámci Febiofestu. V letošním roce byl součástí výběru nejlepších srbských filmů poslední pětiletky, který tvořil programovou osu Vsetínského filmového maratonu. České publikum přijalo film v obou případech velmi dobře. Co považujete za největší úspěch filmu?
Můj bratr, se kterým jsem pracoval, bezprostředně po dokončení natáčení filmu Falsifikátor onemocněl a umřel. Já jsem se, kvůli různým okolnostem i kvůli negativním politickým tlakům (hlavně kvůli filmu ...a dělo bylo ještě žhavé), dostal do velkých finančních problémů. Za největší úspěch mých filmů považuji skutečnost, že stále žijí. To jsem si uvědomil díky tomu, že je i po letech chcete distribuovat v Česku. Jejich "život" je jejich největším úspěchem a ony samy (i když dostaly různá ocenění na festivalech) vynahradí všechny oběti, které jsme přinesli při jejich natáčení.

Filozofií distribuční společnosti Balkanfilm je přinést do českých kin skvělé filmy natočené v zemích bývalé Jugoslávie, a to bez ohledu na jejich stáří. Falsifikátor proto vstoupí do české distribuce společně s již zmíněným filmem Turné z roku 2008, ve kterém jste také hrál jednu z hlavních rolí. Co pro vás znamená tento film?
V obou filmech je mnoho osobního. Turné se natáčelo v domě, ve kterém jsem v Bosně žil, na jevišti Domu kultury, na kterém jsem hrál jako dítě. Falsifikátor se točil ve vesnici, ve které jsem se narodil - bylo to v bytě ve školní budově, kterou vidíte ve filmu. Všechno má svůj paralelní příběh, ve kterém jsem jako producent uskutečnil své klukovské sny a pak jsem se hned probudil a najednou bolestně a krutě dospěl.